Den D - Vylodění v normandii

Příprava vylodění v Normandii

Na samotnou invazi byly připraveny obě strany velice dobře. Němci sice ještě neměli dobudovány všechny bunkry a dělostřelecké pevnůstky. Přesto bylo opevnění s názvemAtlantický val, které se táhlood pobřeží Norska přes Dánsko, Německo, Holandsko, Belgii a Francii, velmi silné.

Nejvíce bunkrů se nacházelo v oblasti Pas de Calais. Bylo to totiž nejužší místo kanálu La Manche a Němci předpokládali, že se Spojenci vylodí právě tady. V okolí bylo také hodně přístavů, které jsou velmi důležité pro přísun zásob, materiálu a vojáků.

Jen málokterý německý generál předpokládal, že by se Spojenci vylodili v Normandii. Jedním z mála německých generálů, jenž odhadl místo invaze byl "pouštní lišák" polní maršál Erwin Rommel, který byl ke konci roku 1943 vyslán na inspekci obranných zařízení Atlantického valu. Nařídil, aby byla tato oblast posílena vojáky i stavebním materiálem pro budování obrany proti invazi.

Na Rommelův rozkaz bylo položeno obrovské množství min, ježků (svařené ocelové traverzy zapuštěné do země), kůlů namířených do vzduchu s cílem znemožnit přitání spojeneckých kluzáků s výsadkáři a materiálem. Práce na Atlantickém valu však pokračovaly velmi pomalu a v červnu nebyly ani zdaleka dokončeny. Chyběl beton, miny a další materiál.

Koncem ledna 1944 vydal Hitler směrnici v níž Rommela pověřil velením skupiny armád B, která byla tvořena 7. a 15. armádou. Rommelovavojska byla rozmístěnaod Antverp až po řeku Loiru. Maršálovým nadřízeným byl vrchní velitel německých vojsk na západě polní maršál Gerd von Runstedt. Mezi těmito dvěma muži se rozpoutala bouřlivá diskuze ohledně strategie při obraně před invazí. Rommel vypracoval plán podle něhož by být veškeré dostupné jednotky dislokovány u pobřeží, kde by měly protivníka smést dřív, než si vybuduje předmostí.

Von Rundstedt byl ale jiného názoru. Soustředil tankové formace více ve vnitrozemí a pod jednotným velením je chtěl vrhnout proti přátelskému předmostí. Tuto teorii zastával i velitel tankových formací generál Geyer von Schwepenburg. Hitler jako vrchní velitel německých vojsk však nedokázal podpořit ani jednu stranu, a tak vlastně neměli Němci vypracován žádný plán, jak invazi čelit. Také elitní tankové formace Waffen-SS, které Hitler přesunul na západ, nebyly podřízeny ani Rommelovi ani Runstedtovi, ale samotnému Hitlerovi a OKW (Oberkommando der Wehrmacht), a tak nemohly být přemístěny bez Hitlerova osobního rozkazu.

Na začátku června 1944 nehlásili meteorologové dobré počasí, a proto se Rommel vydal do Německa na odpočinek za svou ženou a synem a při té příležitosti chtěl zajít za Hitlerem, aby ho přesvědčil a poskytl mu více jednotek na obranu francouzského pobřeží.

Na druhé straně kanálu probíhaly přípravy na invazi užod roku 1942. 19. srpna 1942 provedla kanadská vojska (2. pěší divize a 14. tankový prapor) nájezd na okupované pobřeží Francie u přístavu Dieppe, ztráty však byly obrovské. Další zkušenosti získali spojenci při vylodění v severní Africe, na Sicílii, v Itálii a obojživelných akcích v Pacifiku.

Problém absence tanků, které by okamžitě pomohly pěchotě čistit ohniska odporu, byl vyřešen díky generálu Hobartovi a skupině tankových expertů, kteří navrhli a upravily tank Sherman na plovoucí obojživelný tank DD. Ten po vypuštění z výsadkové lodi doplul až na pobřeží, kde se okamžitě zapojil do boje a podpořil pěchotu v nejkritičtější fázi invaze. Upravili obrněná vozidla, která měla místo věží mostovou konstrukci, aby v případě potřeby mohly přemostit jakoukoli překážku. Pak tu byly také tzv. "cepní tanky" na vyčišťování pláží a cestod min, tanky vezoucí náklad hatí, kterým urovnaly sebemenší nerovnosti terénu a další možné i nemožné modifikace techniky, jaké kdy byly vyrobeny. 

Němce také Spojenci překvapili obrovskými umělými přístavy (Mulberry – „morouše“) budované v Anglii jen pro potřebu invaze. Měly zajistit stálý přísun zásob a fungovat jako normální přístav dokud Spojenci nedobyjí a nezprovozní přístavy na francouzském pobřeží (prvním přístavem měl být Cherbourg). Všechny tyto prostředky měly umožnit Spojencům úspěšně provést operaci Overlord (invazi do Normandie) a udržet předmostí na francouzském pobřeží.

Velení

Po konferenci ve Washingtonu byl do čela plánování vylodění postaven britský generál Morgan. Později se však představitelé USA a Velké Británie dohodli, že provedení invaze bude řídit americký generál, Dwight David Eisenhower a jeho zástupcem byl britský letecký maršál Arthur Tender, který zároveň velel leteckým jednotkám podléhajícím invaznímu velení. Pozemním silám v prvních dnech velel také Brit a zároveň nejpopulárnější britský generál Bernard Law Montgomery a námořnictvo řídil britský admirál Ramsey.

Jako vyloďovací oblast bylo vybráno pobřežíod města Caen po poloostrov Cotentin. Tato oblast byla rozdělena na 5 částí. Američané se měli vylodit na plážích Omaha a Utah. Britové a Kanaďané obsazovali pláže Juno, Gold a Sword.

Proti invazním jednotkám měly zpočátku bojovat průměrné německé jednotky (352., 716., 709. a 91. pěší divize). Spojenci předpokládali, že Němci však brzy přisunou kvalitnější jednotky z celé Francie a nejvíce se obávali formací Waffen SS (1. tanková divize SS Leibstandarte Adolf Hitler, 2. tanková divize SS Das Reich a 12. tanková divize SS Hitlerjugend). Ale pouze jediná byla rozmístěna poblíž pláží a to 12. tanková divize SS Hitlerjugend.

Spojenci v první den invaze chtěli vylodit 5 divizí - na každé pláži se měla v první fázi vylodit jedna divize. Postupně se tak měly vylodit 4 spojenecké armády (americká 1. a 3., britská 2. a kanadská 1. armáda). Invazi měly také podpořit vzdušné výsadkové jednotky (americká 82. a 101. a britská 6. vzdušná výsadková divize), které měly seskočit za vyloďovacími plážemi. Každá jednotka účastnící se invaze věděla naprosto přesně, jaké stanoviště má dobýt.

Den D operace OVERLORD byl stanoven na 5. června 1944, ale tento den zuřila v kanálu La Manche prudká bouře, která znemožnila vyloďování, a proto vrchní velitel odložil invazi o jeden den na 6. června. 6. června panovalo v kanálu celkem slušné počasí, za kterého byla operace uskutečnitelná.

Invaze

Francouzské pobřeží v Normandii

Jako první se dostali na okupované území výsadkáři z americké 82. a 101. a britské 6. vzdušné výsadkové divize. Největší ztráty utrpěla 82. divize, která byla vysazena dalekood plánovaných přistávacích zón. Její příslušníci přistávali přímo do města Ste. Mere-Englise, kde byli masakrováni místní německou posádkou. Naštěstí se však výsadkářům podařilo dosáhnout stanovených cílů.

Velké problémy a ztráty měli Američané na pláži Omaha, kde byla německá obrana obzvláště silná. Vyloďovala se zde 4. pěší divize, která byla součástí V. sboru 1. americké armády. Součástí vylodění na této pláži byl i obojživelný útok 2. praporu amerických Rangers na dělostřelecké baterie u Pointe Du Hoe. Jaké zklamání Američany nahoře čekalo, když po hrdinském boji s posádkou na skále, žádná děla nenašli! Němci je ukryli o pár kilometrů dál ve vnitrozemí kvůli těžkým náletům bombardérů, a tak Američanům nezbývalo než je dobýt rychlým útokem. Naštěstí se jim to podařilo a dobytá děla udrželi až do příchodu dalších vojsk. 1. pěší divize, která měla zajistit pláž Utah byla naštěstí vysazena na jiném místě než bylo naplánováno, to ji zachránilo před vysokými ztrátami jako měla 4. pěší divize na Omaze.

Britové měli potíže na pláži Gold kvůli vysokým vlnám. Zde se vylodila zkušená 50. pěší divize jako předvoj XXX. sboru 2. armády.

Na dalších plážích (Juno, Sword) probíhal výsadek celkem úspěšně s malými ztrátami lidí i materiálu.

V dalších dnech se pláže spojily do jednotného perimetru předmostí. Spojenci však museli odrazit silné německé útoky na toto předmostí.

Rommel se druhý den invaze vrátil na své velitelství a nařídil německým tankovým divizím podléhajícím jeho velení provést protiútok. Útok však byl proveden jen částí 21. tankové divize, který Britové sice s potížemi, ale přeci jenom odrazili. Ostatní německé tankové formace se teprve přesunovaly k předmostí a byly masakrovány letectvem ze vzduchu, kde měli Spojenci absolutní nadvládu. Později se tyto formace (tanková divize Panzer Lehr a 116. tanková divize) přesunovaly už jen v noci, aby tak předešly zničení veškeré techniky.

Němečtí velitelé požadovali Hitlerovo svolení s přesunem tankových záloh. Hitler však rozkaz vydal až večer a to bylo hodně pozdě pro divize, které se nacházely stovky kilometrů daleko. Byl totiž přesvědčen, že vylodění v Normandii je pouze zastírací manévr pro mnohem větší vylodění někde u Pas De Calais. Mohla zato hlavně velice úspěšná zastírací a maskovací kampaň spojeneckých zpravodajských služeb. Byla dokonce vytvořena fiktivní armáda pod velením amerického generále George S. Pattona. Tímto Němci promarnili největší šanci na zničení vyloděných jednotek, kterých přibývalo na plážích každou minutu.

Nejvíce německých jednotek se soustředilo na britskou část předmostí u města Caen, ze kterého se stala jenom hromada sutin a Američané tak měli možnost postupovat na Cherbourg, který také dobyli. V druhé fázi se vylodila 3. americká armáda (pod vedením právě George Pattona), jenž prudce zaútočila a po odražení protiútoku postupovala k Falaise, kde byli Němci dočasně obklíčeni a skoro zničeni. Zde se opět vyznamenalo letectvo (hlavně stíhací bombardéry), které způsobilo Němcům ohromné ztráty.

Spojencům se také podařilo dobýt francouzské přístavy.Ty však byly většinou silně poškozené a použitelné až po velkých opravách, které si vyžádaly hodně času.

Německá obrana se brzy zhroutila a Američané tak mohli postupovat do samotného srdce Francie, do Paříže. Paříž rychle padla a vojska Spojenců se postupovala až k samotným hranicím Německa, kde se postup zastavil kvůli nedostatku paliva a materiálu.

Bilance

Operace OVERLORD se zdařila. Na pevnině stanulo velké množství vojáků postupujících do vnitrozemí. Cena za invazi byla poměrně přiměřená: na pláži Omaha americké jednotky ztratily 3 000 mužů. Ztráty 2. praporu Rangers činily 60% stavu mužstva. Britské ztráty nebyly tak vysoké - na třech plážích ztratily britské a kanadské jednotky dohromady 3000 mužů. Celkový počet mužů vyloděných v den D byl 176 000. Operace se zúčastnilo také 4 000 lodí všech států.

Operace OVERLORD bylo také jedno velké vítězství svobodných států nad zvrhlým nacistickým režimem, a proto se také dodnes každoročně 6. června setkávají veteráni ze všech zemí a jednotek, které se vylodily v okupované Francii, aby si zavzpomínali na svoje padlé kamarády, jenž položili život za svobodu a demokracii v Evropě.

Literatura

• Ambrose, S. 2002. Bratrstvo neohrožených, Jota
• Burgett, D. 2001. Currahee!, Jota
• Carell, P. 1995. Útok na pevnost Evropa, Erika
• Eisenhower, D. 1994. Invaze do Evropy, Naše vojsko
• Hamilton, N. 1998. Monty, Baronet
• Hart, B. 2004. Válka z druhého břehu, Jota
• Hoyt, E. 2003. Hitlerova válka, Beta-Dobrovský Ševčík
• Hubáček, M. 2001. Invaze, Paseka
• Churchill, W. II.světová válka, Lidové noviny
• Isby, D. 2004. Hráz proti invazi, Jota
• Montgomery, B. 1993. Paměti polního maršála, Svoboda-Libertas
• Patton, G. 1992. Válka mýma očima, Svoboda
• Ryan, C. 1992. Nejdelší den, Československý spisovatel
• Stroebinger, R. 1994. Invaze, Magnett-Press.
•