Gilbertovy ostrovy

Po Guadalcanalu

Po půlročních střetnutích s Japonci o ostrov Guadalcanal v Šalamounových ostrovech získali Američané taktickou výhodu, protože Japonci již neměli dostatek sil, aby mohli útočit a přešli tak do strategické obrany. Boje na Nové Guinei stále probíhaly, i když už Američané a Australané získali převahu. Bylo rozhodnuto, že další vylodění bude provedeno na Gilbertových ostrovech. Souostroví bylo tvořeno malými atoly, které v podstatě tvořily zátoku s pouze jedním vstupem. Byly to korálové ostrovy, a tak bylo jasné, že to v žádném případě nebude jednoduché vylodění.

První průzkum Gilbertových ostrovů byl podniknut v červnu 1942. Na atolu Makin se vylodil malý úderný oddíl americké námořní pěchoty(USMC). V noci byly Američané z ponorek vsazeni do člunů a poté zamířili k pobřeží. Druhý den Japonci zjistili americkou přítomnost a propukly menší bitky. Američané zabili většinu Japonců na ostrově, ale nezmocnili se žádného zajatce nebo nějakých dokumentů, které by se daly využít při plánovaném vylodění. Měli také dost raněných, a proto se večer vrátili na pláž a odtud se snažili dostat zpět do ponorek. Většině se to nepodařilo a museli na ostrově pobýt ještě jeden den, ve kterém zabili zbytek posádky a zničili téměř všechna zařízení na ostrově. V noci se jim nakonec podařilo dosáhnout ponorek a poté odpluli v bezpečí do Pearl Harboru.

Tehdy nikdo nevěděl, že Japonci se z této porážky velmi rychle vzpamatovali a vybudovali na souostroví vynikající obranný systém, který připravil vyloďujícím se vojákům pekelné přivítání. V červnu 1943 souhlasil admirál Nimitz, velitel Tichomořského loďstva, aby se začalo s přípravou na vylodění na Gilbertovy ostrovy. Výbor náčelníků štábů ve Washingtonu schválil invazi a přípravy se rozběhly v plném proudu. Velením celé akce byl pověřen admirál Spruance. Samotnému vylodění velel nejzkušenější americký admirál "v oboru" obojživelných operacích, Richmond Kelly Turner. Velitelem vojsk, které se měly na ostrovech vylodit, byl jmenován generál USMC Holland C. Smith.

Vylodění námořní pěchoty

Brzy ráno 20. listopadu 1943 zahájily lodě podpůrného svazu palbu na japonská postavení na ostrovech. Po ostřelování se začaly k vyloďovacím plážím na ostrovech blížit výsadkové čluny. Byly však zasypány palbou dobře ukrytých Japonců, kteří z Gilbertových ostrovů vytvořily výborný obranný komplex. 5000 námořních pěšáků se sice vylodilo na pobřeží, ale jejich podpůrné lodě se musely kvůli silné nepřátelské palbě stáhnout (letadlová loď USS Independenc byla poškozena 5 torpédy japonské ponorky). Mnoho mužů bylo ztraceno ještě než dosáhli břehu. Další vojáci umírali na plážích a zbytek se zoufale snažil na břehu uchytit a zlikvidovat pevná nepřátelská postavení. Nejhorší situace byla na atolu Tarawa a Betio. Atol Makin se podařilo dobýt bez velkých ztrát - bylo zde jen málo Japonců, kteří rychle podlehli přesile 6400 amerických vojáků.

Na plážích vládla neutěšená situace. Kdyby v této chvíli Japonci zaútočili, dokázali by Američanům znemožnit dobytí ostrova. Naštěstí pro Američany se Japonci na ostrově pod vedením kontraadmirála Šibasaki o nic podobného nepokusili.

Do večera se Američanům podařilo umlčet všechny Japonce, kteří ohrožovali palbou vyloďování dalšího materiálu. Na ostrovy se dostaly také protitankové 37 mm kanóny, jež se uplatnily hlavně při ničení nepřátelských bunkrů. Japonci však již byli v zoufalé situaci. Velitel ostrovů byl s ostatními přeživšími obránci v posledním japonském bunkru na atolu Betio. Ten dlouho vzdoroval pěšákům i palbě torpédoborce. Nakonec se podařilo do bunkru vhodit plechovky s benzinem, které Američané zapálili a obránci uvnitř uhořeli. 27. listopadu 1943 již byl Gilbertovy ostrovy definitivně zajištěny.

Ztráty a důsledky

Američané za obsazení ostrovů zaplatili neúměrně vysokou cenou. 1 500 mužů padlo během invaze. Některé jednotky ztratily až 30% svého původního stavu a 10% mužů bylo ztraceno před přiblížení k plážím. Z invaze se Američané poučili a při vyloděních na Filipínách a Marianách použili novou taktiku. Invazi námořních pěšáků předcházelo ostřelování z lodí a bombordování letadel.

Literatura

• Hoyt, Edwin P.: Bouře nad Gilbertovými ostrovy
• Hoyt, Edwin P.: Japonsko ve válce
• Hoyt, Edwin P.: Válka letadlových lodí
• Hubáček, Miloš: Ofenziva v Pacifiku